O odbornici Bašce

Kdysi byly Baščiny dny mnohem klidnější. Ráno odbavila pár telefonátů, sem tam nějaký e-mail a po obědě si mohla v klidu pospat. Pyšnila se tím, že je odbornicí na recyklaci, ale kdo se ještě před několika roky zajímal o takové věci? 

Dnes je ale vše jinak. Život Bašky, skleněné lahve, je jeden kolotoč. Telefony má hned dva a často se stane, že jí začnou vyzvánět zároveň. Volají televizní štáby, šéfové firem i běžní lidé. A aby toho nebylo málo, často chodí i osobně – jen tak, bez zavolání vyšlapou k ní na vrchol obrovské hory sahající až k oblakům, jen aby položili otázku, která jim nedá spát. „Opravdu musím kelímky od jogurtů před vyhozením umývat?“ ptají se jedni. „Kam doopravdy patří obaly od vajíček?“ zjišťují druží. „A je skutečně pravda, že jsi nesmrtelná?“ ptají se občas nejzvědavější. A Baška začíná vysvětlovat. 

„Jsem i nejsem,“ začne vždy své vyprávění o vlastní nesmrtelnosti. Věc se má totiž tak, že Baška není odbornicí na recyklaci jen tak náhodou. Jako skleněná láhev si recyklací prošla na vlastní zelenou kůži několikrát. Možná i stokrát! A možná i tisíckrát! Kdo by to počítal? Už si zvykla na to, že pokaždé, když jí dojde voda, skočí do zeleného kontejneru a za pár dní se narodí znova. Cestou si opět prohlédne, jak se recyklují jiné předměty, vidí, kde končí plastové lahve nebo ruličky od toaletních papírů, a v novém životě je zase o kousek chytřejší odbornicí, ke které si všichni chodí pro radu.

A Baška nedělá rozdíly. Poradí, vysvětlí a odpoví každému – a klidně i ve volném čase. Poradí smutné ruličce z kuchyňských utěrek, která se bojí, co s ní bude, a rozveselí ji, když jí řekne, že může jít do kompostu spolu se zeleninou a ovocem. Rozveselí i starostlivou maminku, které vysvětlí, že kelímky od jogurtů nemusí umývat a hned po dojedení můžou jít do koše na plasty. A ze všeho nejradši radí maličkým skleněným lahvím. Těm totiž oznamuje tu úžasnou novinu, kterou její život neustále připomíná – že všechny jsou tak trochu nesmrtelné!

Zpět