Poklady našich lesů, které nám závidí celý svět – turistické značky

Vydat do lesa se můžete s mapou nebo mobilem v ruce. Existuje ale i mnohem romantičtější cesta – nechat se vést turistickým značením.

Barevné turistické značky si v lese určitě už všiml každý z nás. Jen ve slovenských lesích pokrývají více než 15 000 kilometrů tras. Zatímco někteří je v průběhu túry využívají k navigaci, pro mnohé jsou estetickou ozdobou bez praktického využití. Jak se v nich vyznat co nejlépe? A jak vlastně turistické značení vzniklo a čím se od sebe odlišují jeho barvy? 

Už od roku 1874

Na úvod jedna zajímavost – naše značení turistických tras patří díky tradici ještě z dob Československa k nejlepším na celém světě. Systém pruhů a čtyř základních barev, který známe z našich lesů, od nás přebraly nejen okolní země jako Polsko nebo Ukrajina, ale i daleká Brazílie. 

První turistické značení se na našem území objevilo už v roce 1874 v Štiavnických vrších. Od té doby začala vznikat hustá síť značek a stezek, kterým v našich končinách pomohlo hned několik skutečností – přístupnost lesů, rozmanitý reliéf krajiny, stejně jako vznik státní normy, která od roku 1989 určuje jasný systém, kterým se značení řídí.

Čtyři barvy

Rozdělení na čtyři základní barvy – červenou, modrou, zelenou a žlutou – vzniklo už téměř před stoletím v meziválečném Československu. Jednotlivé barvy určují význam trasy – od červených, které vedou po náročných trasách mezinárodního významu, přes regionální modré a nástupové stezky, označené zelenou, až po žluté, znázorňující regionální trasy a zkratky. 

Zároveň ale platí i pravidlo, že trasy stejných barev by se neměly křížit, aby nedocházelo na křižovatkách takových cest k nechtěným nedorozuměním.

Další zajímavosti

Doteď byla řeč jen o klasických turistických značkách – čtvercích s rozměry 10 × 10 centimetrů se třemi vodorovnými pruhy. Kromě nich se ale v lesích nacházejí i takzvané směrovky, upozorňující na změnu směru trasy, nebo rozcestníky, vyskytující se na křižovatkách vícero cest. 

Pestré je také umístění značek – od nejklasičtějšího na stromech přes různé balvany nebo kovové tyče – ty slouží dobře hlavně na místech, která bývají v zimě hustě zasněžená. Všeobecně ale platí platí, že rozestupy mezi dvěma značkami by měly být v rozmezí od 200 do 250 metrů.

 

Další články

Jak smrkají kapesníky?

Každé dítě ví, co má dělat, když se mu nos...

Zjistit více