„Práce jsem měla přes hlavu, ale člověk srdci těžko rozkáže,“ vzpomíná Ivana Gáborík na odchod do L.A.

Povídali jsme si o životě v Los Angeles, hokeji, ale také o taneční kariéře. Přečtěte si rozhovor s Ivanou Gáborík, inspirativní maminkou, tanečnicí, influencerkou a manželkou úspěšného hokejisty Mariána Gáboríka.

Pojďme se vrátit do dob, kdy jste se přestěhovali za vaším manželem do Ameriky, neboť aktivně hrál hokej v NHL. V čem jste se mu nejvíce přizpůsobili kromě toho, že jste se přestěhovali do USA daleko od vaší rodiny?

Odchod od rodiny, přátel z rodného města nikdy není snadný. O to víc, že jsem odcházela v době největšího tanečního boomu na Slovensku. Účinkovala jsem v Let’s Dance, hrála jsem v divadelním představení Just Dance, měla kopec individuálních tanečních hodin a při tom jsem ještě byla zaměstnána v jedné firmě. Takže jsem měla práce a povinností nad hlavu. Ale člověk srdci jen těžko rozkáže. 😊 S mým příchodem do L.A. mi přibylo mnoho volného času, na což jsem nebyla zvyklá. Tak jsem ho využila na vzdělávání v oblasti zdravého životního stylu a udělala jsem si certifikát instruktorky jógy. S odstupem času umím zhodnotit, že čas o samotě mi dal hodně, protože jsem se pustila do projektů, na které bych zde možná nenabrala odvahu. S Katkou Jakeš jsme založili Kattivu. Dělaly jsme to sice na dálku, ale obě nás to moc bavilo. Přinášely jsme na Slovensko aktuální novinky a trendy z Ameriky.

Jak dlouho jste si zvykali na váš nový život v Americe?

Pokud mám být upřímná, zvykala jsem si opravdu dlouho. Jiná mentalita lidí, jiné zvyky a životní tempo. Chvíli mi trvalo, než jsem se na to naladila, ale to je asi přirozené. Nejvíce mi chyběla rodina a přátelé, pracovní příležitosti a ten koloběh všeho, co jsem tady zanechala. Na druhé straně se mi otevřel nový prostor a možnosti pro seberealizaci ve zcela jiné sféře, kterou bych možná nikdy nepoznala, kdybych neodešla. Kdoví.

Jak vypadaly vaše dny, kdy jste bydleli v L.A.? Čemu jste se věnovali nejvíc?

Zpočátku jsem nejvíce času věnovala cvičení, józe, běhání a vzdělávání v oblasti zdravého životního stylu. Chodila jsem na kurzy vaření a v té době jsme s Katkou už zakládaly firmu Kattiva. Vzhledem k časovému posunu, co jsme měly, si dovolím tvrdit, že jsme pracovali 24/7. Celý koncept spočíval ve sledování a přinášení aktuálních trendů z Ameriky. Psali jsme blog, ve kterém jsme se snažili vzájemně inspirovat nejen v oblasti módy, ale také zdraví a vaření. Časem se mi podařilo získat pracovní víza, což mi přineslo nové pracovní příležitosti. Začala jsem se opět věnovat tanci, chodila jsem na různé castingy, točila reklamy a fotila zajímavé kampaně.

Jak jste vnímala to, že jste chodila a později jste se provdala za jednoho z nejúspěšnějších hokejistů?

V Americe jsem to vnímala velmi. Bylo úžasné sledovat, jak ho tam vnímají lidé, poznávají, zdraví, chtějí se vyfotit nebo ho jen pochválit a popřát mu všechno dobré. Na druhé straně jsem ho velmi obdivovala a obdivuji dodnes za tu obrovskou dřinu a sebezapření, které musel vynaložit na to, aby tohoto úspěchu dosáhl. Je přirozené, že lidé častokrát vnímají jen to pozlátko, ale to, kolik úsilí je za tím, vědí jen samotní hráči a jejich nejbližší.

Chodívala jste ho pravidelně podporovat na zápasy?

Chodila jsem pravidelně na všechny jeho zápasy, a když hráli venku, tak jsem sledovala přímý přenos v televizi. Patřila jsem spíše k těm dívkám-partnerkám, které zápas sledovaly a ne si povídaly. 😊

Byla jste na vítězném zápase, když váš muž získal Stanley Cup s klubem LA Kings? Jaké jste měla pocity?

Byl to nezapomenutelný zážitek. Při té vzpomínce se mi ještě dnes tlačí slzy do očí. Zvednout vítězně nad hlavu Stanleyův pohár je snem každého hokejisty. Spolu s jeho rodiči jsme věřili a tajně doufali, že se to povede. Neměla jsem příležitost sledovat celou jeho hokejovou kariéru, ale jsem šťastná, že jsem mohla být při tom, jak vyhrál se svým týmem vysněnou trofej, a tím pomyslně završil svoji celoživotní kariéru.

Prožíváte mistrovství světa v ledním hokeji ještě i teď? Sednete si ještě k telce a podíváte se na zápas, nebo si už od toho chcete odpočinout?

Patřím ke generaci, když jsme mistrovství poctivě sledovali a těšili se na každý jeden zápas. Když mi bylo 16 let, stali jsme se mistry světa a na ty oslavy a emoce celého národa se jen těžko zapomíná. 😊 Takže ta láska k hokeji tam vždy byla, a když je příležitost, tak se na něj vždy ráda podívám.

Co se změnilo ve vašem životě, kdy váš manžel už aktivně nehraje hokej?

Změnilo se toho dost. Vrátili jsme se zpět na Slovensko, usadili jsme se v jeho rodném městě Trenčíně a založili si rodinu. Náš život nabral trochu jiný směr a klidnější tempo. Nemusí chodit na zápasy a neustále cestovat. Vidí naše děti vyrůstat a těší se z každého nového pokroku, kterého dosáhnou. Našel si záliby, kterým se aktivně věnuje. A spolu s Borisem Valábikem mají svůj podcast, který ho velmi baví.

V mnoha podcastech jste se o vašem manželovi vyjádřila, že je dokonalý manžel. Prozraďte nám – v čem?

Nejdůležitější je asi to, že má čas, což je v dnešní době velmi vzácná komodita. A v neposlední řadě má vůli být nápomocný. A toho si na něm velmi cením. Vím, že se na něj můžu spolehnout. I přes naši pracovní vytíženost se vždy dokážeme sladit tak, aby byli všichni členové naší domácnosti spokojeni, včetně našich dětiček. 😊

Pojďme k vaší taneční kariéře. Kdy jste začala s tancem a co vás k němu vedlo?

S tancem jsem začínala jako 4 nebo 5letá, nepamatuji si přesně. Přivedli nás k němu naši sousedé, kteří přišli s inzerátem, že se otevírá taneční škola. Tak jsme se tam zašli ze zvědavosti podívat, no a tanec se stal součástí našich životů až dodnes.

Když vás poprvé oslovila, abyste šla tančit do televizní show Let’s Dance, pamatujete si, jaké pocity jste z toho měla? Reagovala jste hned pozitivně, nebo jste si to raději nechala projít hlavou?

Když mě oslovili poprvé s nabídkou tancovat v Let’s Dance, tak jsem nabídku zdvořile odmítla. Byl rok 2006 a televizní obrazovky ovládly reality show. Myslela jsme si, že to bude něco podobného charakteru. Neuměla jsem tak rychle jako dnes dohledat podrobnosti o projektu. Až později jsme zjistili, že jde o krásný projekt, kde kromě tance můžeme procvičit i své trenérské dovednosti a přičichnout i k hereckému umění prostřednictvím našich tanečních partnerů. Pozvání do druhé série jsme tedy i s bratrem už neodmítli.

Minulý rok jste se do show Let’s Dance vrátili. Jaké pro vás bylo tančit s vaším manželem?

Návrat do Let’s Dance byl úžasný. O to víc, že jsem to tentokrát mohla sdílet společně se svým manželem. Neboť do té doby měl všechny ty emoce a pocity, které jsem při tom zažívala, jen zprostředkované. Při každé příležitosti se opakuji, že je to jeden krásný a velkolepý projekt, který je i dost náročný. Nejen časově, ale také fyzicky a psychicky. Ale stojí to za to. Na začátku nastoupíte do emočního rychlíku a necháte se unášet tou dobrodružnou cestou. Vypadnutí přijde občas brzy, jindy v ten nejvhodnější čas. Je jen na vás, jak to přijmete. Proto je třeba si to užívat od prvního momentu. Ale garantuji, že na tu jízdu nikdy nezapomenete. 😊

Máte dvě malé děti. Jak náročné bylo období, kdy jste potřebovali skloubit rodinu, tréninky, generálky a živé přenosy? Jak vypadaly tehdy vaše dny?

Tak pro mě osobně je mnohem náročnější fungovat ve stereotypu (pouze pracovní nebo jen rodinný život). Trávit čas s dětmi miluji, ale možnost obléct si taneční kostým, vymýšlet choreografie, zažít tu atmosféru je příjemnou změnou, která mi dobíjela baterky, a z té energie čerpám snad dodnes.

Na vašem Instagramu sdílíte mnohé úžasné recepty, které si vaši sledovatelé rychle oblíbili. Nepřemýšlela jste nad tím, že byste napsala kuchařskou knihu? Určitě by měla velký úspěch.

Dodnes mi chodí zprávy, jestli nevydám kuchařskou knihu. Já sama se nepovažuji za kuchařku, která by nějak inovativně vařila a přinášela nové kuchařské kreace. Vařím převážně vyváženou domácí stravu, která je vhodná pro děti a chutná i nám dospělým a nezabere mi více než 30 minut. Moje babička byla skvělá kuchařka, a tak nás doma vždy čekala chutná domácí strava. Díky ní jsem si to osvojila a přenesla i do naší rodiny.

Nechybí vám vaše společná značka Kattiva, kterou jste měly s kamarádkou Katkou Jakeš? Nechtěly byste ji znovu rozjet?

Naše značka Kattiva nám s Katkou moc chybí. A určitě, kdyby byly k tomu podmínky, s radostí bychom se k ní vrátily. Zabíralo nám to však více času, než bychom tomu aktuálně vedle dětí uměly věnovat. Jedině, že bychom pracovní pozice obsadily jinými lidmi, kteří by nám s tím pomáhali. Ale v tom případě by to změnilo původní charakter a už by to nebylo takové to „naše“.

A poslední otázka, co vám v poslední době udělalo radost?

Radost mi umí denně udělat spousta věcí. Ale poslední, co mě napadá, bylo, když jsme se s dětmi byli podívat MS v 10 tancích a krasobruslařskou soutěž. Pozorovat je, jak se zatajeným dechem sledují, co se odehrává na tanečním parketu a ledové ploše, je pro mě fascinující. Připomíná mi to mé dětství, jak jsem s obdivem sledovala starší dívky, jak tančily, a toužila být jako ony. Jsou sice ještě maličké, ale už teď je na nich vidět motivace, touha něco dělat a zlepšovat se v tom. Věřím, že jim to vydrží. A my je v tom s manželem budeme rádi podporovat.

 

O Ivaně Gáborík se můžete dozvědět více na jejím Instagramu

 

 

See more articles in this category rozhovor rodina Hokej
Další články

5 zajímavých míst na světě pro nadšence magie a kouzel

Ve světě, který se často řídí logikou a rozumem, existují...

Zjistit více

7 tipů na filmy, se kterými zažijete kouzelné okamžiky

V tomto článku se vydáme na filmovou cestu plnou magie....

Zjistit více

Jak si vyrobit balzám na rty? – video

Přemýšleli jste už někdy nad tím, že si vyrobíte vlastní...

Zjistit více