O revolutěrce

Kuchyňské utěrky rozčilují různé věci. Některé rozzlobí neutřené stopy po kávě na dřezu, jiné hnijící zelenina v ledničce a další vypadávají z poliček při pohledu na řízky nasáknuté olejem. Ale jen jedna utěrka dokázala něco, co se žádné před ní nepodařilo. Rozpoutat kvůli své vášni revoluci.

Ze všech věcí na světě ležela naší hrdince na srdci nejvíc jedna – příroda. 

„Proč je v celé kuchyni jen jeden koš na odpadky?“ ptala se ostatních utěrek a všechny odpovědi jí zněly jako výmluvy. 

„A proč do koše každý týden přibývá nové a nové ovoce?“ nechápala utěrka a postupně v ní dozrávala chuť něco s tím udělat.

Nejdříve začala burcovat ostatní utěrky. První přesvědčila, aby pár svých útržků vyslala do ledničky k zelenině.

„Stačí, když si lehnou pod rajčata, a ona potom vydrží v ledničce mnohem déle,“ vysvětlovala s nadšením. Druhou poslala ke koši, aby z něho vyhnala všechny papírové předměty:

„Jen jim pověz, aby skočily do nového koše, který bude patřit jen jim a ostatním papírům,“ navigovala druhou utěrku a na očích jí byl vidět zápal pro její novou roli. 

To byl ale jen začátek.

K naší hrdince se postupně začaly přidávat i ostatní předměty v kuchyni. A už zdaleka nešlo jen o utěrky. Lahve začaly sbírat použitý olej z pánví, plastové slámky uvolnily místo v zásuvce kovovým, umělé hubky těm přírodním, a když se do pohybu daly i jinak lenivé a usazené noviny, které začaly plnit čerstvě založený kompostér, jedno bylo jasné. Naše hrdinka začala revoluci, která se už nedala zastavit.

Celá kuchyně se v průběhu několika dní stala místem, které mnohem více myslelo na přírodu a svět okolo. Už se v ní neplýtvalo jídlem a smetí se rozdělovalo do košů tak, aby se dalo znovu použit. A za to všechno mohla naše hrdinka. Hrdinka, která ještě před pár dny neměla jméno, ale dnes jí už nikdo neřekne jinak než Revolutěrka.

Zpět