O vojáčkovi a Kašparovi

Milé děti! Možná si ještě vzpomínáte na pohádku o neposlušném vojáčkovi, který dělal všechno naopak – až dokud se neztratil v kouzelném lese a nebyl odkázaný na pomoc druhých. To ale byla jen první část příběhu. Ta druhá se také týka pomoci druhým a, světe div se, také se odehráva v zimě. 

Slyšeli jste už o třech králích? A věděli jste, že to byl právě náš vojáček, kdo dal tuto trojici dohromady a přivedl ji až ke kolébce s malým Ježíškem? Pojďme ale pěkně popořádku.

Kašpara znal náš vojáček ještě z mládí. To se vydal za svým prvním velkým úkolem, který jej zavedl až do daleké Afriky!

„Nasedneš do letadla a odletíš na sever, tak se dobře obleč!“ řekl mu velitel těsně před odchodem na první velké dobrodružství. A proto, jen co náš neposlušný vojáček zabouchl dveře kasáren, vydal se pěšky směrem na jih. 

Kráčel, brodil se řekami a stopoval auta a lodě, až dokud se neocitl na obrovské poušti. Zde se seznámil s Kašparem – mocným králem, na kterého se všichni báli i jen promluvit. Ne ale náš vojáček. Udělal přesně to, před čím ho ostatní varovali, a bez strachu královi vyprávěl svůj příběh o tom, jak se ztratil v lese, i o své dobrodružné cestě do Afriky.

„Přikázali mi cestovat letadlem – tak jsem se rozhodl, že cestou sem vyzkouším všechny dopravní prostředky kromě letadla,“ vysvětloval vojáček.

Králi Kašparovi se vojáčkova tvrdohlavost líbila. Vzal ho k sobě na dvůr a poddaným dal jediný úkol:

„Vždy mu řekněte úplný opak toho, co chcete. Když budete chtít, aby šel ven, přikažte mu vejít dovnitř. Když vás bude zajímat, jaké bude zítra počasí, zeptejte se ho na včerejšek.“

Poddaní příkazy poslušně plnili a celý dvůr byl z vojáčka nadšený. Vždy splnil, co nechtěli. Až dokud jednou k němu nepřišlo malé děvčátko a nesvěřilo se mu s tím, jako hodně si přeje, aby vojáček na dvoře zůstal co nejdéle. Přestože se tehdy snažil, jak mohl, neměl na výběr. Ještě toho dne se vydal za dalšími dobrodružstvími.

Když se vojáček po letech doslechl, že v kolébce na hranici mezi Evropou, Asií a Afrikou se narodilo vzácné děťátko, vycítil svou šanci. 

„Tak vzácný přírůstek by si přece zasloužil pořádné přivítání!“ řekl si. 

Tehdy mu hlavou probleskla vzpomínka na dětství a hru, kterou hrával nejraději: Králi, králi, dej vojáčka! No nebyl by to náš vojáček, kdyby si věci nevyložil naopak. A nepustil se do psaní dopisů třem starým známým. Prvním z nich nebyl nikdo jiný než král Kašpar.

Víte, komu poslal zbývající dva? To se dozvíte v pokračování pohádky o vojáčkovi a třech králích již příští středu.

Zpět